Právo na nápravu a reparace za porušení lidských práv

JUDr. Bc. Maroš MATIAŠKO, LL.M.

Disertační práce

The right to remedy and reparations for human rights violations

Anotace:

Disertační práce zkoumá problematiku práva na nápravu a reparací za porušení lidských práv, a to v kontextu kolektivní povahy nápravy. Diskuse je vedena na pozadí ústavněprávně relevantních pojmů, zranitelnosti, solidarity a důvěry, které jsou podrobně analyzovány s ohledem jak na teorii, a to konkrétně kritickou a fenomenologickou tradici, tak s ohledem na existující soudní praxi. Autor se v práci pokouší o detailní a originální rozbor práva na nápravu s důrazem na jeho kolektivní rozměr a různých podob reparací, přičemž se zaměřuje jak na východiska tohoto práva, tak na jeho praktický aspekt. Pro tento úkol je určujících několik motivů, které rámují diskusi a nastiňují řešení, která autor v práci nabízí. První motiv, otevřenost, reprezentuje zranitelnost jako principiální nedostatek, který vyžaduje různé reakce politického společenství, a to i na situaci zranitelnosti celých skupin. Zranitelnost je v práci rozlišena na univerzální a situační, odmítajíc kategorické omezení na slabost nebo odlišnost. Druhý motiv, pouto, se týká solidarity, přičemž autor blíže tematizuje solidaritu sociální, občanskou a politickou. Sociální solidarita vychází ze sdílení zkušenosti zranitelnosti a předpokládá odpovědnost. Občanská solidarita se týká vztahů v organizovaném politickém společenství, které lze tematizovat jako odpověď na zranitelnost, a nakonec politická solidarita jako solidarita s těmi, kdo prožívají bezpráví. Právě v kontextu politické solidarity autor nachází východiska pro právo na nápravu, včetně jeho kolektivní povahy. V navazující části autor promýšlí právo na nápravu nejenom z individuální, ale zejména z kolektivní perspektivy. Uvažuje nad tímto právem v kontextu motivu osamělosti. V tomto kontextu je podrobně diskutován subjekt práva na kolektivní nápravu, moment, kdy by mohla vznikat možnost realizace tohoto práva a možná podoba odpovědi na situaci kolektivního subjektu. Diskuse je vedena nejenom s ohledem na teorii, ale jsou reflektovány i desítky rozhodnutí ESLP či Meziamerického soudu pro lidská práva a dalších soudních a kvazisoudních autorit. Dále se práce zabývá otázkou, kdo by měl o právu na kolektivní nápravu rozhodovat, přičemž je diskutována role soudů. Autor diskutuje o rizicích spojených s absencí demokratické legitimity, polycentrickou povahou sporů a zejména problémem chybějící odbornosti, přičemž tato rizika navrhuje ošetřit. V závěru se následně autor pokusí o propojení teoretické diskuse s konkrétními návrhy architektury systému kolektivních ústavních stížností.

Abstract:

The dissertation examines the issue of the right to remedy and reparations for human rights violations in the context of the collective nature of the remedy. The discussion is situated against the backdrop of the constitutionally relevant concepts, vulnerability, solidarity and trust, which are analysed in detail in the light of both theory, specifically the critical and phenomenological tradition, and existing jurisprudence. In this work, the author attempts a detailed and original analysis of the right to remedy, with an emphasis on its collective dimension and the various forms of reparations, focusing on both the foundations of this right and its practical aspect. Several themes frame the discussion and outline the solutions offered by the author in this work. The first theme, openness, represents vulnerability as a principled deficiency that requires different responses from the political community, even in situations of vulnerability of entire groups. Vulnerability is distinguished in the thesis as universal and situational, rejecting categorical limitations to weakness or difference. The second theme, bonding, concerns solidarity, with the author elaborating on social, civic and political solidarity. Social solidarity is based on a shared experience of vulnerability and presupposes responsibility. Civic solidarity refers to relations within an organised political community, which can be thematised as a response to vulnerability, and finally political solidarity as solidarity with those who experience injustice. It is in the context of political solidarity that the author finds the basis for the right to redress, including its collective nature. In the following part, the author reflects on the right to remedy not only from an individual perspective but especially from a collective perspective. He considers this right in the context of the theme of loneliness. Against this background, the subject of the right to collective remedy, the moment when the possibility of realizing this right might arise and the possible form of a response to the situation of the collective subject is discussed in detail. The discussion is conducted not only concerning theory but dozens of decisions of the ECtHR or the Inter-American Court of Human Rights and other judicial and quasi-judicial authorities are also reflected. Furthermore, the thesis addresses the question of who should decide on the right to collective remedy and the role of the courts is discussed. The author considers the risks associated with the absence of democratic legitimacy, the polycentric nature of adjudication and, in particular, the problem of lack of expertise, and formulates suggestions in this regard. The author then concludes by attempting to link the theoretical discussion with concrete proposals for the architecture of a system of collective constitutional complaints.

Klíčová slova

právo na nápravu, reparace, zranitelnost, solidarita, důvěra, kolektivní náprava

Jazyk práce: čeština

Datum vytvoření / odevzdání či podání práce: 30. 1. 2024

Obhajoba závěrečné práce

• Vedoucí: doc. JUDr. Jiří Jirásek, CSc.

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

Právnická fakulta

Doktorský studijní program / obor:
Teoretické právní vědy / Ústavní právo